Duchovní odkaz „OSU”

 

Osu [čteme: os] je nejpoužívanějším výrazem jak na turnajích tak i v dojo [čteme: dodžo]. Když vcházíte nebo opouštíte dojo, zdravíte úklonou a slovem Osu. Taktéž zdravíte svého partnera v kumite [čteme: kumite]. Tímto způsobem také dáváte najevo, že chápete učitelovo vysvětlení daného problému. Před započetím cvičení každé techniky kihon [čteme: kihon] demonstrujete připravenost cvičit hlasitým „Osu”.  Pokud během volného kumite váš partner (nikoliv soupeř) vás zasáhne dobrou technikou, tak zvoláním „Osu” oceníte jeho výkon. Pozdravem Osu a úklonou na turnajích bojovníci vzdávají hold a respekt rozhodčímu, soupeři a divákům a to před a po samotném zápase. Osu se tedy užívá v mnoha situacích, ale co vlastně samotné slovo Osu znamená?

 

oshi [čteme: oši] – snaha

shinobu [čteme: šinobu] - vytrvat

Slovo Osu pochází ze slov oshi shinobu [čteme: oši šinobu], volně přeloženo "vyrtrvej jakkoliv jsi pod tlakem".

Jinak také trpělivost, odhodlanost a houževnatost.

 

Síla charakteru se zpevňuje a rozvíjí ve tvrdém tréninku a nazývá se osu no seishin [čteme: os no seišin]. Při každém vyslovení Osu máme na paměti tyto tři zásady. Vyjadřuje ochotu snášet nebo trpět nepřízeň a vydržet jakýkoliv tlak na svou osobu. Jednoduché slovo Osu také velmi přesně vystihuje meze kde se tzv. láme charakter. Ten kdo je schopen demonstrovat ducha Osu v každém slově, myšlence a činu může být považován za moudrého a odvážného. Celý trénink v dojo by se měl nést v duchu Osu. Celý váš život se může nést v duchu Osu a může pak dojít naplnění.

 

Etiketa (chování v karate)

Základním prvkem etikety je pozdrav – rei [čteme: rei], který je v Japonsku symbolizován úklonou. Úklona je, v případě porozumění nebo souhlasu, většinou doprovázena slovem osu. Vždy se nejprve klaní technicky nižší stupeň a až po něm technicky vyšší stupeň.

 

Příchod a odchod z tělocvičny – dojo

Vždy při příchodu do tělocvičny nebo při odchodu z tělocvičny se provádí úklon doprovázen slovem osu. Tímto zdravíme všechny, kdo se v tělocvičně nachází a také tím děkujete za možnost v dané tělocvičně trénovat.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nástup

1.   Na začátku a na konci každého tréninku je nástup (řada).

Do řady se nastupuje zleva, podle získaného technického stupně (pásku) od nejvyššího po nejnižší.

2.   Poté trenér slovem yame! [čteme: jame!] vyzve k ukončeni všeho, k tichosti a kázni.

Karateci zaujmou postoj musubi-dachi [čteme: musubi dači] (paty u sebe a špičky vytočené mírně do stran).

3.   Dále trenér vysloví yoi [čteme: joi] a všichni se postaví do základního postoje (heiko-dachi [čteme: heiko dači]).

4.   Na povel seiza [čteme: seiza] si všichni sednou do sedu na paty (zakročíme levou nohou vzad a poklekneme na levé koleno, stále máme polštářky chodidla na zemi, pak doklekneme na pravé koleno a zároveň dosedneme na paty, současně položíme nárty na zem, záda jsou rovná a ruce jsou položeny na stehnech).

5.   Následuje mokuso [čteme: mokuso]. Na tento povel všichni přivřou oči a předkloní hlavu vpřed tak, aby byla mírně přitlačená brada k hrudi, dýchá se volně a soustředí se na meditaci. Meditací se myslí, že se pokusíme zapomenout na to, co jsme dělali do teď a připravíme se na trénink karate. Nádech provádíme nosem „ do břicha“ tzv. brániční dýchání, a vydechujeme mírně pootevřenými ústy.

6.   Asi po 20 sekundách oznámí trenér mokuso yame [čteme: mokuso jame].

Všichni ukončí meditaci a pomalu otevřou oči.

7.  Nyní výzvou shomen ni zarei [čteme: šomen ni zarei] následuje úklon k přední straně tělocvičny - dojo.

Úklona je doprovázena slovem osu. Ukončení úklonu se provádí postupně od nejvyššího technického stupně až po nejnižší.

8.   Následuje výzva k úklonu trenérovi. Pokud má trenér mistrovský technický stupeň (dan [čteme: dan] – černý pásek), výzva k úklonu je sensei ni zarei [čteme: sensei ni zarei]. V případě, že je trenérem student karate s žákovským technickým stupněm (kyu [čteme: kju]) – alespoň od fialového pásku až po hnědý, je výzvou k úklonu sempai ni zarei [čteme: sempai ni zarei]. Úklona je doprovázena slovem osu. Ukončení úklonu se provádí postupně od nejvyššího technického stupně až po nejnižší.

9.   Nakonec jsou všichni slovem kiritsu [čteme: kiricu] vyzváni k postavení se.

       (vstávání ze seiza provádíme obráceným způsobem od posazení se).

10.   Na začátku tréninku, zpravidla, trenér seznámí žáky s průběhem tréninku.

Na konci tréninku muže trenér vše zhodnotit nebo zakončit výkřiky kiai [čteme: kiai].

11.  Na konec výkladu se všichni trenérovi ve stoje ukloní. Úklon je doprovázen slovem osu.<

Pozdrav ve stoje ritsurei [čteme: ricurei]

Během tréninku

Pokaždé, když jdeme cvičit s nějakým partnerem, jej pozdravíme úklonem ve stoje při začátku a při konci cvičení s ním. Úklon je doprovázen slovem osu. Stejně tak, když trenér něco vysvětluje, pro důkaz pochopení jeho výkladu, je úklon ve stoje doprovázen slovem osu. Také v případě, kdy žák potřebuje trenérovi něco sdělit, přistoupí k němu, ukloní se, poté se mu ukloní trenér a žák může hovořit.

 

Seiza

Zakročíme levou nohou vzad a poklekneme na levé koleno, stále máme polštářky chodidla na zemi, pak doklekneme na pravé koleno a zároveň dosedneme na paty, současně položíme nárty na zem, záda jsou rovná a ruce jsou položeny na stehnech.

 

Pozdrav v sedě na patách zarei [čteme: zarei]